Hluboká mozková stimulace (DBS) je zavedená léčba pozdních hybných příznaků Parkinsonovy nemoci (PN). Tato jinak úspěšná léčebná metoda má i své limity v podobě nedostatečného klinického efektu u některých pacientů a občasného výskytu nežádoucích účinků. Efekt DBS a míra progrese onemocnění jsou měřitelné pomocí mozkové bioelektrické activity v elektrofyziologických studiích. Dlouhodobé výsledky této léčby nezávisí pouze na její vlastní účinnosti. Kardiovaskulární, vaskulární, metabolické a zánětlivé komorbidity jsou časté u starších osob a mohou mít klinicky relevantní vliv na průběh PN.