Kontrastní látky

Význam: Kontrastní látky jsou tvořeny molekulami nebo nanočásticemi, které jsou zpravidla nitrožilně vpraveny do krevního oběhu, jímž jsou unášeny, a jejž tak mohou charakterizovat. Mohou být použity např. pro angiografická měření k zvýraznění krve, ale vzhledem k tomu, že angiografie je proveditelná i bez nich, je jejich hlavní význam při charakterizaci perfúze a funkce biologických bariér; průnik částic závisí na jejich velikosti a charakteru. Rostoucí význam kontrastních látek spočívá i v zájmu o vývoj cílených léčiv. Napojení léčiva na nosič spolu se zobrazovacím markerem je cestou ke sledování cílení léčiva. Výhodou je i multimodální značkování (např. fluorescence + MR), které spojí vysokou citlivost jedné modality s prostorovým rozlišením a přenesitelností na člověka u MR.
Metody: Kontrastní marker je zřídka detegován přímo – možné to je jen u markerů, které jsou samy zdrojem MR signálu a nemají přirozené pozadí, např. 19F. Kontrastní látky zpravidla vyvolávají změnu relaxačních vlastností molekul vody, s nimiž částice přichází do kontaktu. Podle druhu částic a zobrazovací metody lze pozorovat pozitivní nebo negativní změny jasu, existují i materiály s kontrastními vlastnostmi podmíněnými např. chemicky nebo excitačně. Protože změny jasu závisejí na koncentraci, a je žádoucí detegovat co nejmenší koncentrace, jsou i změny jasu velmi malé a je výhodou, lze-li experiment provést jako diferenční, tzn. s detekcí rozdílu daného přítomností kontrastní látky.
Research: Tyto práce se teprve rozvíjejí, největší podíl mají studie směřující k charakterizaci nově vyvinutých kontrastních látek in vitro i in vivo, se zaměřením na cílený transport nanočástic.